NEWS

O MĚ

Jessi v LA - report 1.

 

Druhé líbánky - report 1.

Aneb cesta do Hollywoodu

 

Nepatřím mezi ty, co vyhledávají a loví celebrity, takže mi docela bylo fuk, že tam je Hollywood. Ne kvůli němu jsem roky toužil po dovolené v Los Angeles, kterou jsme si nemohl dovolit. Bydlí tam valná část, a dnes už víme, že velká pětka tam bydlela celá, kapely Eltona Johna a já moc chtěl poznat jejich bydliště. Ano, v Los Angeles žil a zemřel Guy Babylon, kousek v klidnější části oblasti bydlí s menšími dětmi Davey Johnstone a nedaleko kutí o dovolené na svém domečku John Mahon a oba mají na dosah jak Boba Birche, tak Nigela Olssona. Všichni pěkně pokupě. Chtěl jsem to stihnout za Guyova života, nezdařilo se, co už naděláme. 

 

Všechno začalo tím, že bar kde pracuji koupil náš pan domácí, kvůli finančním problémům lokálu, ponechal sice bývalého vlastníka na jeho pracovním postu, ale stal se majitelem baru i objektu, ve které bar sídlí. Oba muži byli velmi spokojení, druhý může dál dělat svou práci i když ne jako zaměstnavatel, ale zaměstnanec, ale přitom se bar nezruší. Bylo to jedno z prvních milých gest pana domácího. Šéfovi se ulevilo, pracovní náplň se mu nezměnila, ale mnoho starostí ubilo, snad proto souhlasil že "služebně starší" poprvé za pracovní poměr dostanou 14 denní dovolenou. Pan domácí by jistě mohl jako zaměstnavatel to nařídit, ale nemusel, prý když se "kluci" (pracovníci) domluví a budou stíhat směny, proč ne. 

 

I tohle samo o sobě pro mne byla báječná zpráva, když jsem nemohl kvůli nemoci pracovat někdo z kamarádů a hlavně manžel dělali i mé směny, proto jsme nikdy skoro nenašli ani víkend, kdybychom měli aspoň malou dovolenou. Služebně nejstarší je u nás v práci dollzkový machr, amatérský klavírista, můj otčím Gabriel, ten byl však ochoten si dovolenou odložit ve prospěch mého chotě, protože nejvíce pracoval za dva a prý abychom si někam vyjeli. 

 

Ale kam? Mnoho úspor padlo na mojí léčbu, moc tedy nebylo kam si vyjet, ale říkal jsem si, že snad bych dokázal něco dát dohromady aspoň na víkend v Toskánsku u kamarádů a zbytek se už udělá. Jsou to báječní kamarádi, ale jistě by svolili na těch 14 dnů, já ale nechtěl, když budeme v něčí rodině tam oxidovat v pracovní dny. 

 

Začínal jsem se těšit na víkend na okraji Luccy s kamarádem Andreou Caninem a jeho rodinou, mezi pahorky. Dýchat stejný vzduch, který do svých obrovských pěveckých plic vdechuje i Andrea Bocelli, pro mne bylo neuvěřitelně potěšující myšlenka. Rád bych někam jinam, cítil jsem potřebu změnit na chviličku prostředí, ale finančně jsem si moc rady nevěděl. Přiznám se, že by to ale bývalo moc krásné. Toskánsko je snad úplně nejvíc nejkrásnější kout Země, je osvěžující, hravé a dokonalé. Pan domácí však jednal rychle, že jsem ani nestihl domluvit termín s Caninovími.

 

Asi měl dojem, že i když nenávidí Vánoce je na pověsti o času zázraků nebo minimálně, že to bude vypadat efektivně, když se svým plánem vyrukuje právě v této době. Když řekl o co jde rozbušilo se mi srdce a výlet odmítl. "Nemůžeš mi přece zaplatit dovolenou, celou." obyčejně docela ještě koktám po traumatu z dětství, teď jsem tu větu vyhrkl naráz a bez problémů. Dodal jsem: "Jen proto, že na ní teď moc nemám, vystačím si s tím, co si dovolit můžu, je mnoho báječných možností." Ano, i kdybychom seděli s chotěm doma a koukali na horory byli bychom šťastní.

 

Pan domácí trval na svém, ostatní se přidali, že si to zasloužím, zasloužíme oba, prý za ten boj s RAKEM, můj sen se pomalu plnil a já nebyl schopen dalšího odporu. Když si něco přejete skoro přes deset let, co přes deset let, skoro 15 let, je hodně těžké zaujmout rozumné stanovisko a rychle se vám podlomí kolena a kývnete. "Ano, budeme trávit dovolenou s Coniem v Los Angeles." souhlasil jsem klidným hlasem a obvykle koktavě. Ostatní se rozjásali.

 

O půl hodiny později, jsem vyběhl z naší ložnice, vyskočil do vzduchu "Já pojedu do LA!!!! Juchů!!!!" a asi deset minut jsem lítal po domě a všem to sděloval i když to všichni už dávno věděli :-D.